Je onemocnění včelího plodu - dospělé včely jej "jenom" přenášejí.
Původcem je tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larvy, kterou posléze zahubí (až po jejím zavíčkování v buňce). V prvních fázích onemocnění včely ještě zvládají napadené larvy vynášet z úlu. Některá včelstva se tak s určitou úrovní infekce dokáží vyrovnat díky svému hygienickému chování - čistícímu pudu - a mor u nich plně nepropukne, zbaví se jej. V opačném případě se množství napadených larev zvyšuje. Včely otevírají víčka napadených buněk, pod kterými jsou vidět rozkládající se larvy. V každé jsou miliony velmi odolných spor (přežijí i desetiletí, odolají mrazu i vysokým teplotám) - včely je šíří po úlu a infikují jimi další larvy. Včelstvo postupně slábne - líhne se méně a méně dělnic - až uhyne úplně.
Onemocnění je u nás původní, z evolučního hlediska není pro včelu medonosnou likvidační. Napadené včelstvo je však oslabené a nedokáže se tak bránit loupeži, která se mezi včelstvy občas děje. S vykradeným medem si včely-lupičky do svého včelstva přinášejí i spory moru, který se zde začne množit a nemoc se tak šíří dál. Léčení není účinné - pouze antibiotika dokáží tlumít klinické příznaky, ale příčinu neodstraňují (na spory neúčinkují). V ČR je tato léčba zakázaná - klinicky postižená včelstva se musí pod hrozbou pokuty utratit, úly a další vybavení spálit; je vyhlášena karanténa s ochranným pásmem kolem ohniska nákazy. Ministerstvo zemědělství vyplácí postiženým včelařům finanční náhrady.
V předklinické fázi onemocnění (zjištěné laboratorně) či při hrozbě šíření v okolí lze včelstvu pomoci razantní obměnou včelího díla a desinfekcí úlu, spojenou případně s krátkodobým vyhladověním včelstva. Cílem je snížit infekční tlak; zbavit se spor moru jak z plástů či úlu, tak i z medného váčku včel - aby jimi nemohly infikovat larvy. Důležitá je také životní pohoda včel (viz dále).
Prevence spočívá zejména v selekci včel na čistící pud a zajištění jejich životní pohody (dostatek a kvalita cukerné a hlavně bílkovinné stravy, minimalizace stresu, nevelká hustota zavčelení, čistota životního prostředí, ...). Riziko představuje naopak používání starých úlů s neznámou historií, koupě nevyšetřených souší nebo mezistěn vyrobených z neznámého vosku bez dostatečné desinfekce (min. 1 hod. 117 °C), pořízení včelstev z nevyšetřených zdrojů. Včelstvo, které má zajištěnu životní pohodu (welfare), dokáže odolat vyššímu infekčnímu tlaku, než včelstvo stresované.
